Byla takové malé děvče, které nemělo moc kamarádu, respektive žádné. To děvče se jmenovala Lenka a nebyla nějak pěkná ale jak víme, když někoho miluješ tak srdcem a ne podle krásy. To se jednou přistěhoval k nim do malého městečka chlapec jménem Radek a kupodivu chodil zrovna k Lence do třídy. Radek pořád po Lence koukal a sedával jsi co nejblíže a Lenka měla strach, že se jí bude posmívat jako všichni ostatní. Po zazvonění najednou přišel k Lence a řekl jí že ji pomůže domu s batohem. Lenka se začala cítit úplně jinak, vstoupilo do ní sebevědomí. Když došli prahu jejího domu, tak mu poděkovala, ale Radek se najednou zeptal jestli nechce jít někdy ven a ona řekla že má pořád čas. Navrhla sama že můžou jít večer v osm hodin se někam projít a on souhlasil, pak jí zamával a odešel. Lenka vešla na chodbu zavřela dveře a radostí bez sebe utíkala do pokoje a připravovala se celé odpoledne. Umyla si hlavu když najednou zazvonil zvonek a Lenka seběhla dolu a otevřela. Za dveřmi stál Radek.
"Ahoj vypadáš krásně, tady jsem ti něco přinesl" řekl a podal Lence nádhernou růži. "Děkuji a začervenala se" řekla Lenka a pozvala ho dál.
"Posaď se v obývacím pokoji já si jdu jen dodělat hlavu." Řekla a rozeběhla se nahoru aby si mohla vyfénovat hlavu. Po pěti minutách přišla a řekla: "můžeme jít." Radek vstal a když chtěla Lenka otevřít dveře, doslova tam vběhl Radek a otevřel jí je. Šli si sednout na útes na kraj města aby měli výhled na cele městečko. Jak tam tak seděli a povídali si tak ji Radek pořád pozoroval a ona se dívala na hvězdy. Když najednou padala hvězda a další a další najednou jako by padali všechny hvězdy a ona si přála aby se Radek nezměnil a pořád jí měl rád. Když se na něj podívala cítila se jako v sedmém nebi, jako kdyby jí patřil vesmír a dala mu polibek. Radek se pousmál a vrátil jí ho. Když ona řekla: "Já nemám žádné kamarády a všichni se mi smějí jak vypadám, ale s tebou se cítím úplně jinak." podívala se na Radka a usmála se.
"Víš nemusíš mýt krásné tělo ani obličej, nevětší krásu máš v srdci a toho si vážim. Již od doby kdy jsem tě viděl jsem věděl že jsi dobrá duše." Řekl Radek a zjistil že Lenka brečí. "Proč pláčeš ?" ptal se Radek.
"Já tě miluju Radku a nikdy tě nechci ztratit." Řekla Lenka a dala mu dlouhý polibyk
"Lenko já tě taky miluju." Odpověděl radek.
…………………
A pak žili šťasně až do smrti.
A Janek dodává:,,To jsi ten konec pěkně odflákl nás zajímalo co bylo dál na randeti a kolega spisovatel to pěkně z hurta zkrátil měl by následovat druhý díl ne?!
Žádné komentáře:
Okomentovat