I z nich možná velké procento toto zdání vyvolává tím, že nemají potřebu se tím někde holedbat a své podloudnické výpady provádějí v dokonalém utajení.
Jestliže tedy vyjdeme z předpokladu, že pro muže je nejvyšším zájmem mít nezávazné, krátkodobé sexuální eskapády (pokud možno s nízkým rozpočtem) s co nejrozmanitějšími ženami, vkrádá se otázka: Proč se muži vůbec žení? Potažmo: Proč setrvávají v dlouhodobých monogamních svazcích? Faktorů, které vysvětlují tento vzorec mužského chování, je několik.
  • 1. Strategie krátkodobých sexuálních výbojů se prodražila, a to nejen pokud mluvíme o ztrátách přímých (finanční, časové, zranění způsobená žárlivci…), ale, a to hlavně – o ztrátách nepřímých. Proti tomuto zneužívajícímu mužskému chování se totiž v ženách přirozeně vyvinula protiopatření, díky nimž z této mužské touhy pro sebe dokázaly ženy vytřískat různé výhody – ať už jsou to dary, uvedení do společnosti, jmenování do funkcí či „obyčejné“ peníze. Každý muž (kromě několika indických mahárádžů a českých privatizačních politiků) má jen omezenou možnost pořizovat si takto trvale sex.
  • 2. V rámci těchto protiopatření dovedou ženy obratnou koketérií (čili čachrováním se sexem) muže „zaháčkovat“, přimět ke slibům a jejich plnění, zavázanosti, zabřednutí do vztahu, zkrátka muže přelstít tak, že pro mnohé z nich skončí původní pochod po stezce svobodného dobyvatele u oltáře.
  • 3. Jisté procento mužů je potomky takových předků, kteří se trvale uvazovali jedné ženě. Jejich geny se poměrně snadno prosadily do dalších generací, neboť trvalá péče muže o vlastní potomstvo značně zvýšila jeho šance dále uspět. Takoví muži se žení nikoli z nouze, ale zcela programově.