Neexistuje snad žena, která by po odhalení partnerovy nevěry nepoložila otázku: „Ty už mě vůbec nemiluješ?“ Spousta mužů na ni odpoví: „Ale ano, miluju tě. Jak se vůbec můžeš takhle ptát?“ Poslední slova podváděnou ženu zpravidla rozčílí. Jak se může takhle ptát? A proč by nemohla? Vždyť ho přece právě usvědčila z nevěry! To je mu málo? Jak se on může tak hloupě ptát? Přece kdyby ji miloval, nepodvedl by ji. Člověk neubližuje tomu, koho miluje. Když 
ubližuje, nemiluje. A on jí ublížil. Což znamená, že o lásce jenom mluví, necítí ji. Miloval ji vůbec někdy?
Láska rovná se…
Řešila jsem to s jedním svým bývalým také. Podvedl mě a já chtěla vědět, jak to tedy s jeho láskou ke mně je. Odpověděl mi, že jeho vztah ke mně se nezměnil. Že prý mě miluje. S tou druhou šlo jenom o sex. No jistě… Vždycky (skoro vždycky) jde jenom o sex, když si partner začne s jinou ženou. Málokteré ženě se tomu chce ale věřit. Láska pro většinu žen rovná se věrnost a obětavost. Obětavým se partner stane tehdy, když svoji rozkoš ze sexu s jinou ženou, případně s jinými ženami, obětuje kvůli lásce, kterou cítí ke své partnerce. Stručně řečeno nechá si zajít chuť, protože láska k partnerce a harmonický vztah s ní mu stojí za víc než za pár prchavých okamžiků milostného uspokojení. Není-li obětavý a věrný, nemiluje. Dohromady to skloubit nelze, v tom má většina žen jasno. Přesto nám muži opakovaně tvrdí tři věci. Za prvé – skloubit to lze. Za druhé – jsou v tomto směru jiní. Za třetí – my tomu nerozumíme. My se naopak bráníme. Samozřejmě že tomu rozumíme. A proto víme, že „jsme jiní“ je jenom výmluva. Čímž se diskuze dostává zase na samý začátek: „Kdybys mě miloval, neudělal bys to. Buď od té dobroty a nelži mi aspoň v tomhle!“
ubližuje, nemiluje. A on jí ublížil. Což znamená, že o lásce jenom mluví, necítí ji. Miloval ji vůbec někdy?Láska rovná se…
Řešila jsem to s jedním svým bývalým také. Podvedl mě a já chtěla vědět, jak to tedy s jeho láskou ke mně je. Odpověděl mi, že jeho vztah ke mně se nezměnil. Že prý mě miluje. S tou druhou šlo jenom o sex. No jistě… Vždycky (skoro vždycky) jde jenom o sex, když si partner začne s jinou ženou. Málokteré ženě se tomu chce ale věřit. Láska pro většinu žen rovná se věrnost a obětavost. Obětavým se partner stane tehdy, když svoji rozkoš ze sexu s jinou ženou, případně s jinými ženami, obětuje kvůli lásce, kterou cítí ke své partnerce. Stručně řečeno nechá si zajít chuť, protože láska k partnerce a harmonický vztah s ní mu stojí za víc než za pár prchavých okamžiků milostného uspokojení. Není-li obětavý a věrný, nemiluje. Dohromady to skloubit nelze, v tom má většina žen jasno. Přesto nám muži opakovaně tvrdí tři věci. Za prvé – skloubit to lze. Za druhé – jsou v tomto směru jiní. Za třetí – my tomu nerozumíme. My se naopak bráníme. Samozřejmě že tomu rozumíme. A proto víme, že „jsme jiní“ je jenom výmluva. Čímž se diskuze dostává zase na samý začátek: „Kdybys mě miloval, neudělal bys to. Buď od té dobroty a nelži mi aspoň v tomhle!“
Ohraná písnička
Můj bývalý mě přesvědčoval, že nelže. Můj současný partner v našem (prý) čistě teoretickém rozhovoru připustil, že by si – tedy opravdu jen čistě teoreticky – dovedl představit situaci, kdy milující partner podvede svoji partnerku se ženou, ke které nic necítí. A opět ta samá, notně ohraná písnička. Jsme jiní, vy tomu nerozumíte, dokážeme na rozdíl od vás oddělovat sex a lásku a nečiní nám to žádný zvláštní problém… „Jsou to jenom řeči, kterými to omlouváte,“ namítla jsem. Pokrčil rameny: „To je tvůj pohled, jenomže si musíš uvědomit, že nejsi průměrný muž.“ Výborně. Takže mi nezbude než mu věřit? „Popravdě řečeno,“ dostalo se mi suché odpovědi, „to by bylo úplně to nejlepší.“ S velkým úsilím a po velkém vnitřním boji jsem nakonec spolkla otázku, která mě během rozhovoru začala pronásledovat a která by asi ve stejných chvílích napadla většinu žen. Co když nemluvíme jenom teoreticky a on vychází z vlastní ověřené zkušenosti? Co když ví, že je možné milovat a přitom vesele podvádět jednoduše proto, že to tak dělá? To jsou velmi nebezpečné myšlenky, které mají neobyčejnou schopnost držet se v hlavě. Ani nevinné teoretické rozhovory o případných nevěrách a postojích k nim nejsou zrovna dvakrát bezpečné. Jednou partner odpoví malinko vyhýbavě, uhne očima, aniž by tím cokoli myslel, a problém je na světě. Ten může vyvolat i naopak přílišná upřímnost, kdy partner nikterak neuhýbá, ale zcela otevřeně vám popisuje své pocity, postoje a názory. A vy se nestačíte divit, koho to po svém boku vlastně máte.
Ta nejlepší
Pětatřicetiletý Roman, spolumajitel jednoho knihkupectví, tvrdí, že své manželce nelže, když ji ujišťuje, že ji i přes nevěru miluje. On dokonce tvrdí, že k ní má díky nevěře ještě blíž. A není to prý jenom výčitkami svědomí. Pochopil, že ona je pro něj tou nejlepší partnerkou. „Nepodvádím manželku, kudy chodím,“ vysvětluje, „tak nějak se sešly okolnosti a já jsem si neuměl poručit, abych přestal. Po celou dobu jsem si ale uvědomoval, že svoji ženu miluju. Skutečně, objímal jsem se s jinou ženou a místo výčitek svědomí jsem cítil hlubokou lásku k ženě své. Když jsem se s ní pak ten den potkal, měl jsem mnohem větší radost, že ji vidím, než jindy. I sex tu noc byl lepší. Ne vášnivější ani odvážnější, nebyl ani delší, ale zkrátka lepší. Snad intimnější.“ Ale když ji miluje, proč ji vůbec podváděl? „Nemám spojený citový vztah a sex tak pevně, že by se nedaly rozdělit. Dokážu na sex s jinou ženou okamžitě zapomenout. Naopak dokážu milovat svoji ženu i bez sexu, což se nám stalo, když se mnou několik měsíců po porodu nebyla schopná spát.“
Morální apel
Podle psychologa Matta Ridleyho se dá docela dobře věřit i tomu, že člověk, který je druhému nevěrný, může svého partnera skutečně milovat. Je přesvědčen, že lidé si na sebe svým způsobem ušili bič, když začali mimomanželský sexuální styk označovat a chápat jako „podvod“. Samotné slovo nevěra je podle něj problematické, protože obsahuje silný morální apel. Když budeme chápat sexuální styk jako přirozenou lidskou potřebu, potom prý není důvod ho spojovat s morálkou a věrností. V sexu jako takovém není z čistě biologického hlediska nic morálního ani nemorálního. Sexuální akt je výsledek sexuálního pudu. Na druhé straně člověk nejedná pouze podle toho, co mu říkají pudy, ale používá rozum a vytvořil si řadu etických zásad a kodexů, které ta která společnost či to které společenství musí dodržovat, má-li v něm být pořádek. Všichni nějaké to pravidlo občas porušíme, ale problém nastává tehdy, když se to stává příliš často, a dále pak tehdy, když nejsme jednotní v tom, která pravidla jsou zásadní a u kterých lze být benevolentní. Potom může dojít k tomu, že zatímco vy máte nevěru na pomyslném prvním místě žebříčku toho nejhoršího, co on by vám mohl provést, on ji má někde ve druhé půlce, protože citový vztah k vám a sex s jinou ženou nespojuje. Po nějaké době jsem usoudila, že můj bývalý nelhal, když tvrdil, že mě i přes nevěru miluje. Kamarádka, která svému partnerovi nevěřila a rozešla se s ním, se v dalším vztahu dopustila nevěry sama a změnila názor: „Myslela jsem si, že není možné zároveň milovat a zahýbat. Pak jsem sama zahnula muži, kterého miluju a se kterým chci mít děti. Takže vím, že tvrzení ‚miluješ rovná se nezahýbáš‘ a ‚zahýbáš rovná se nemiluješ‘ neplatí. Občas se věci prapodivně semelou.“
Na čem nám záleží?
Psycholog Douglas Kenrick tvrdí, že lidé instinktivně rozlišují mezi partnerem, s nímž chtějí žít v manželství, a mezi tím na jednu noc. Kenrick v jednom výzkumu vyzval účastníky, aby podle čtyř stupňů závažnosti vztahu oznámkovali různé vlastnosti svých potenciálních partnerů. V případě partnera pro manželství se u obou pohlaví na prvním místě objevila inteligence, dále to byly laskavost, společné zájmy a smysl pro humor. Z odpovědí vyplynulo, že u dobrodružství na jednu noc záleží na inteligenci nesrovnatelně méně. Zvláště v případě mužů…
Můj bývalý mě přesvědčoval, že nelže. Můj současný partner v našem (prý) čistě teoretickém rozhovoru připustil, že by si – tedy opravdu jen čistě teoreticky – dovedl představit situaci, kdy milující partner podvede svoji partnerku se ženou, ke které nic necítí. A opět ta samá, notně ohraná písnička. Jsme jiní, vy tomu nerozumíte, dokážeme na rozdíl od vás oddělovat sex a lásku a nečiní nám to žádný zvláštní problém… „Jsou to jenom řeči, kterými to omlouváte,“ namítla jsem. Pokrčil rameny: „To je tvůj pohled, jenomže si musíš uvědomit, že nejsi průměrný muž.“ Výborně. Takže mi nezbude než mu věřit? „Popravdě řečeno,“ dostalo se mi suché odpovědi, „to by bylo úplně to nejlepší.“ S velkým úsilím a po velkém vnitřním boji jsem nakonec spolkla otázku, která mě během rozhovoru začala pronásledovat a která by asi ve stejných chvílích napadla většinu žen. Co když nemluvíme jenom teoreticky a on vychází z vlastní ověřené zkušenosti? Co když ví, že je možné milovat a přitom vesele podvádět jednoduše proto, že to tak dělá? To jsou velmi nebezpečné myšlenky, které mají neobyčejnou schopnost držet se v hlavě. Ani nevinné teoretické rozhovory o případných nevěrách a postojích k nim nejsou zrovna dvakrát bezpečné. Jednou partner odpoví malinko vyhýbavě, uhne očima, aniž by tím cokoli myslel, a problém je na světě. Ten může vyvolat i naopak přílišná upřímnost, kdy partner nikterak neuhýbá, ale zcela otevřeně vám popisuje své pocity, postoje a názory. A vy se nestačíte divit, koho to po svém boku vlastně máte.
Ta nejlepší
Pětatřicetiletý Roman, spolumajitel jednoho knihkupectví, tvrdí, že své manželce nelže, když ji ujišťuje, že ji i přes nevěru miluje. On dokonce tvrdí, že k ní má díky nevěře ještě blíž. A není to prý jenom výčitkami svědomí. Pochopil, že ona je pro něj tou nejlepší partnerkou. „Nepodvádím manželku, kudy chodím,“ vysvětluje, „tak nějak se sešly okolnosti a já jsem si neuměl poručit, abych přestal. Po celou dobu jsem si ale uvědomoval, že svoji ženu miluju. Skutečně, objímal jsem se s jinou ženou a místo výčitek svědomí jsem cítil hlubokou lásku k ženě své. Když jsem se s ní pak ten den potkal, měl jsem mnohem větší radost, že ji vidím, než jindy. I sex tu noc byl lepší. Ne vášnivější ani odvážnější, nebyl ani delší, ale zkrátka lepší. Snad intimnější.“ Ale když ji miluje, proč ji vůbec podváděl? „Nemám spojený citový vztah a sex tak pevně, že by se nedaly rozdělit. Dokážu na sex s jinou ženou okamžitě zapomenout. Naopak dokážu milovat svoji ženu i bez sexu, což se nám stalo, když se mnou několik měsíců po porodu nebyla schopná spát.“
Morální apel
Podle psychologa Matta Ridleyho se dá docela dobře věřit i tomu, že člověk, který je druhému nevěrný, může svého partnera skutečně milovat. Je přesvědčen, že lidé si na sebe svým způsobem ušili bič, když začali mimomanželský sexuální styk označovat a chápat jako „podvod“. Samotné slovo nevěra je podle něj problematické, protože obsahuje silný morální apel. Když budeme chápat sexuální styk jako přirozenou lidskou potřebu, potom prý není důvod ho spojovat s morálkou a věrností. V sexu jako takovém není z čistě biologického hlediska nic morálního ani nemorálního. Sexuální akt je výsledek sexuálního pudu. Na druhé straně člověk nejedná pouze podle toho, co mu říkají pudy, ale používá rozum a vytvořil si řadu etických zásad a kodexů, které ta která společnost či to které společenství musí dodržovat, má-li v něm být pořádek. Všichni nějaké to pravidlo občas porušíme, ale problém nastává tehdy, když se to stává příliš často, a dále pak tehdy, když nejsme jednotní v tom, která pravidla jsou zásadní a u kterých lze být benevolentní. Potom může dojít k tomu, že zatímco vy máte nevěru na pomyslném prvním místě žebříčku toho nejhoršího, co on by vám mohl provést, on ji má někde ve druhé půlce, protože citový vztah k vám a sex s jinou ženou nespojuje. Po nějaké době jsem usoudila, že můj bývalý nelhal, když tvrdil, že mě i přes nevěru miluje. Kamarádka, která svému partnerovi nevěřila a rozešla se s ním, se v dalším vztahu dopustila nevěry sama a změnila názor: „Myslela jsem si, že není možné zároveň milovat a zahýbat. Pak jsem sama zahnula muži, kterého miluju a se kterým chci mít děti. Takže vím, že tvrzení ‚miluješ rovná se nezahýbáš‘ a ‚zahýbáš rovná se nemiluješ‘ neplatí. Občas se věci prapodivně semelou.“
Na čem nám záleží?
Psycholog Douglas Kenrick tvrdí, že lidé instinktivně rozlišují mezi partnerem, s nímž chtějí žít v manželství, a mezi tím na jednu noc. Kenrick v jednom výzkumu vyzval účastníky, aby podle čtyř stupňů závažnosti vztahu oznámkovali různé vlastnosti svých potenciálních partnerů. V případě partnera pro manželství se u obou pohlaví na prvním místě objevila inteligence, dále to byly laskavost, společné zájmy a smysl pro humor. Z odpovědí vyplynulo, že u dobrodružství na jednu noc záleží na inteligenci nesrovnatelně méně. Zvláště v případě mužů…
Žádné komentáře:
Okomentovat