Vítejte ve starých dobrých časech. Tenhle pán jakoby vypadl z prvorepublikového filmu. Vyzařuje z něj noblesa; uhlazené korektní vystupování vám vyrazí dech. Elegán Ivan Genov (48)
hraje svoji roli perfektně. Mluví tak trochu jako Kristián Oldřicha Nového, ostatně přiznává fascinaci touhle dobou. Důraz klade na každičký detail svého zevnějšku, pod krk uvazuje motýlka, v kapsičce má zastrčený kapesníček, dokonce používá líčidla. Také jezdi ve staré pragovce. A myslí na všechno! Má totiž pro sebe připravenou parádní rakev.
Aby ne, pan Ivan Genov je majitelem pohřebního ústavu v Uhlířských Janovicích. Vyrábí kovové rakve, krásné, fortelné, také se vám postará o všechny věci na poslední cestě. Stylově, citlivě a s vybraným vkusem! Pro něj je tahle práce posláním.
"Je to posvátná služba lásky k druhým lidem," vypráví naprosto vážně. Nalíčená tvář vzbuzuje dojem chladu, snad aby byl blíž nebožtíkům. Pod maskou je ale člověk vtipný a bystře glosující.
Provázel na Karlštejně
Narodil se v Praze a k pohřebnictví se dostal úplnou náhodou v roce 1990."Dříve jsem dělal tajemníka v jedné politické straně, také jsem prováděl na Karlštejně," líčí svůj příběh pan Genov. Po mamince v Uhlířských Janovicích zdědil dům, a tak přesídlil do malebného městečka kousek od Kutné Hory.
Tady začala jeho kariéra."Nemyslete, nemám nijak veselý osud," upozorňuje. V roce 1942 byli někteří členové rodiny - bratranci, sestřenice i tety odvlečeni do koncentračních táborů. Jen maminka se zachránila díky tomu, že její otec byl sudetský Němec."A můj otec emigroval do Rakouska, jakmile jsem se narodil. Tam se oženil a také zemřel. Měl jsem velmi smutné dětství, žil jsem s maminkou a prarodiči."
Vyplnil »díru« na trhu
Bylo mu dvacet a začal se zajímat o historii pohřebnictví, záhy tomuto oboru propadl."Líbily se mi kovové rakve, a právě ty na trhu chyběly," vzpomíná na začátky ponurého byznysu pan Genov. Od jistého výrobce si sám koupil dvě kovové rakve a obratem je prodal."Moc mě to nadchlo, tak jsem si řekl, že bych takové rakve chtěl také jednou vyrábět," usmívá se."Trvalo několik let, než jsme se všechny ty fígle naučili. Je to precizní umělecká práce. Než se všechno odlije, připevní, přišroubuje, zatluče, zkompletuje. Lis je velký, starý, raznice těžké. Vše se dělá ručně," vysvětluje noblesní »funebrák«. Jednou by chtěl mít pěknou továrničku a zásobovat ostatní pohřební ústavy.
Za kolik můžete umřít?
Pokud si chcete koupit kovovou rakev, abyste mohli být pohřbeni do rodinné hrobky, připravte si dvacet až třicet tisíc. V ceně je samozřejmě hedvábné vystlání, měkká matrace a brokátový polštář. Pan Genov vás také na konci pozemské pouti oblékne, přichystá poslední rozloučení."Poprvé jsem oblékal dědečka a babičku, tedy mé nejbližší. Bylo mi dvacet let. Člověk si zvykne," vypráví bez známek emocí v hlase.
"Na přání po bouračce nebožtíky i líčím." Když se mu prý v noci zdá o babičce a dědečkovi, ví, že někdo zemře a bude mít »kšeft«. A pozor, mrtvé obléká, aniž by oblek či šaty nastřihl. Je to stavovská čest. Jinde je zvykem rozstřihnout sako vzadu a kamuflovat, že je zemřelý dokonale oděn. Ivan Genov se ale morduje se ztuhlými nebožtíky. Té práci je oddaný, dělá ji s láskou.
O ženách
Ivan Genov byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil, když mu bylo 21 let. Manželství bylo bezdětné a nebylo vůbec šťastné."Děti jsem s ní mít nechtěl. Cítil jsem, že se něco stane," vyskočí mu vráska na čele. Ona bývala často nemocná a on se dětem bránil. Po rozvodu se jeho manželka podruhé vdala, otěhotněla a tři dny po porodu zemřela. Předtucha se vyplnila. Podruhé se rozvedl po půl roce soužití v roce 2003. Tehdy prohlásil, že bude patřit žádné a všem."Je to trochu nemorální, ale velmi příjemné," směje se. Nyní žije sám, je bezdětný a smutný.
Žádné komentáře:
Okomentovat