Kardinální otázka - vyplatilo se čekat dva roky na nový díl série NHL, která se konečně přestěhovala na konzole PlayStation 4 a Xbox One? Pokládal jsem si ji cestou ke stánku EA Sports a těšil se, až si jako veterán budu moci chystané novinky konečně sám vyzkoušet. Vývojáři toho totiž neslibují málo a například přepracované modely jednotlivých hokejistů, od kterých se odvíjí fyzika i vizuální ztvárnění, působí opravdu dobře. Obecně jsou všechna vylepšení, představená před měsícem lákavá, ale samotné hraní, to už je jiné kafe.
NA PAPÍŘE
Abychom se měli od čeho odpíchnout, pojďme nejdříve k rýsovacímu prknu. Po něm totiž jezdily ruce vývojářů opravdu razantně a přepisovali všechno, co se dalo. Krátká prezentace, která předcházela vlastnímu hraní, blíže vysvětlila, jak je zpracována výstroj hokejistů a brankářů, z čehož novináři, mnozí navlečení v dresech domácích LA Kings, jásali po americku jaksepatří. Každý z hokejistů je totiž skutečně navlečen do všech kusů výstroje, přes kterou je přetažen dres, a ten se zase zcela nezávisle pohybuje, vytahuje a rýsuje podle materiálu pod ním. U hráčů v poli jde spíše o efekt, který je však i během hry viditelný, nicméně u brankářů znamenají povlávající dresy další příklon k realitě. Možná si teď klepete na čelo, o čem to jako mluvím, ale pokud jste někdy sledovali hokej, určitě jste už museli vidět záběry, kdy se letící puk otře o dres v podpaží a zcela změní svoji trajektorii. Tohle se děje i ve hře a je rozhodně příjemné sledovat, že o výsledku hry může nakonec rozhodnout i štěstí a náhoda.
Další věcí, kterou se vývojáři pyšnili, jsou přepracované arény, atmosféra a prezentace, která v souladu s licencí přebírá styl vysílání stanice NBC a zahrnuje i živé moderátory včetně slavného Mika „Doca“ Emricka. Je to příjemné oživení, vrtulníkové exteriérové záběry na okolí arény, znělky, průvodní slovo... To všechno v NHL 15 je a vývojáři si mohou odškrtnout další položku v seznamu, osobně ale pochybuji, že vás budou úvody zápasů zajímat déle než několik dní. Co se mi ale líbilo mnohem víc, je hlediště. Tady totiž mají čísla smysl, a zatímco se v předchozím díle počítaly unikátní modely fanoušků na stovky, tentokrát jich je v každém zápase 9000. Malí, velcí, tlustí, hubení, mladí, staří, někdo fandí, někdo fotí sebíka a sem tam se v davu lidí mihnou i pomalované čtvrtky, nebo vystřižená písmena skládající nic neříkající slova jako KOPITAR, nebo GO HABS! Ne, vážně, ať už fandíte komukoliv, podstatné je, že se nic neopakuje, a byť arény pojmou i dvojnásobný počet lidí, jsou v řadách namixování tak dobře, že si ničeho nevšimnete.
NA LEDĚ
To skutečně důležité se ale samozřejmě odehrává na ledě a celkový dojem ze třech zápasů, které jsem stihl odehrát, není nikterak bombastický. Upřímně jsem si nevšiml žádných výrazných změn v umělé inteligenci, pohybech ani způsobu útočení či bránění, a to nás vývojáři přesvědčovali, že právě systém AI prošel razantní inovací. Hráči by si měli chytřeji najíždět do volných prostorů a vytvářet si unikátní šance na základě toho, co se zrovna na kluzišti odehrává, ve výsledku ale žádná velká revoluce. Kde tkví skupina proměnných, je fyzikální systém, se kterým v EA znovu experimentují a zase zapojují do hry oba brankáře. Skrumáže, které vznikají před brankou, jsou ale často až neuvěřitelné a bohužel mám ze hry pocit, jako kdybych hrál první díl FIFA s Impact Enginem. Glitchů na ledě sice tolik není, ale hráči od sebe létají, padají přes sebe a situace, kdy na bruslích stojí třeba jen tři lidé, je celkem běžná.
Samotná hra nicméně špatná není, kličky jsou přístupnější a plynulejší než minule, takže dovolují rychlé úkroky stranou a vyhýbání se najíždějícím soupeřům, což vede k pěkným šancím a atraktivním přečíslením. Na základní nastavení je hra příjemně svižná a třeba kombinace v útočném pásmu opravdu působí reálně. Přetahované ve středním pásmu jsme se ale znovu nedočkali, anebo jsem možná jen neměl štěstí na protihráče, který by měl se sérií zkušenosti. Všichni jsme se ale shodli na tom, že po grafické stránce se je rozhodně na co koukat a například detaily v podobě stínů pod maskami brankářů jednoznačně potěší. Jde o maličkosti, jistě, ale je z nich složen hodně výrazný zážitek, který novým konzolím zkrátka sluší.
NASTEJNO
Pokud byste se mě ale zeptali, jaký mám v porovnání s předchozím dílem pocit z vlastního hraní, nic unikátního bych pro vás neměl. Pokud spolu se mnou spadáte do množiny těch, kdo nahráli v předchozích dílech stovky hodin, budete se cítit jako když při jízdě autem zapnete klimatizaci. Začnete se cítit trochu líp, ale pořád jen řídíte auto. Nemusíte se ale bát, že by NHL 15 něco postrádala, půjde se vší pravděpodobností o nejkomplexnější hokejový simulátor, který můžete sehnat, s trochu přestřelenou fyzikou a neskutečně propracovanou prezentací. Žádné strachy ani přehnaná očekávání nejsou na místě.
Souhrn
„Inovace spíše na papíře, ve výsledku se nové NHL hraje jako předchozí díly. Není to špatně, ale ani z toho nepadáme na zadek.“
Žádné komentáře:
Okomentovat