Nacistický režim v Německu byl v mnoha směrech megalomanský, ale jeho inženýři často při vytváření zbraní předběhli svou dobu. Opravdu velkorysý byl projekt velkých obléhacích děl Gustav a Dora.
Největšími děly, které kdy kdo vyrobil, vznikly ve slavné zbrojovce Krupp v druhé polovině 30. let. Šlo o obléhací železniční děla ráže 800 mm nazvané Těžký Gustav (nebo také Velký Gustav) a Dora. Nebyly tedy dělostřeleckými zbraněmi s vůbec největší ráží, ale co do velikosti a váhy nejsou dodnes překonány.
Už v roce 1934 nacistické vrchní velení armády plánovalo proražení francouzské Maginotovy linie, proto u Kruppa zadalo vývoj těžkého obléhacího děla. Požadavek zněl, že projektil má prorazit až 7 metrů armovaného betonu nebo metr širokou vrstvu pancéřované oceli, přičemž dělo mělo mít takový dostřel, aby mohlo být umístěno mimo dosah francouzského dělostřelectva. Hlavní inženýr od Kruppa Erich Müller vypočítal, že dělo musí mít ráži minimálně 800 mm, délku hlavně více než 30 metrů a projektil potřebuje pro dostatečnou průraznost váhu nejméně 7 tun. To znamenalo, že celé dělo bude vážit více než tisíc tun. Takové monstrum se mohlo pohybovat pouze po kolejích, navíc obrovské rozměry vylučovaly nastavení odměru na zbrani samé. Proto byla lafeta pevná, dělo měnilo pouze náměr a změna odměru se prováděla posunem děla v zatáčkách kolejí.
U Kruppa tedy vytvořili plány na děla ráží 700, 800 a 1000 mm. Nicméně až do roku 1936 se nic nedělo, až essenskou továrnu Kruppu navštívil Hitler, jenž se o maxi dělo velmi živě zajímal. To byl impuls pro dokončení plánů a v létě 1937 byly zahájeny práce na prvním dělu později nazvaném Velký Gustav. Stavba ale nebyla nijak jednoduchá, kvůli technickým potížím se vše velmi protahovalo, takže bylo jasné, že na jaře 1940 dělo nebude hotové, jak se plánovalo.
Celkem byla objednána dvě děla, druhé dostalo jméno Dora, přičemž Gustav byl hotov až v roce 1941 a provizorní palebné testy se uskutečnily na střelnici Hillersleben v září 1941. V definitivní podobě měl Gustav i Dora železniční podvozek skládající se z osmi podvozků na dvou železničních drahách vedle sebe. Celkem tak celá sestava čítala 40 železničních dvojkolí a její cena se dostala na hodnotu 7 milionů říšských marek (hodnota asi 30 tanků Tigr).
Žádné komentáře:
Okomentovat