Nesmím mluvit o předešlých vztazích, a pokud jsem měla větší počet sexuálních partnerů než x, tak to nemám přiznávat. Neměla bych ho upozorňovat, pokud z mého pohledu v něčem udělal chybu. Mám-li vyšší příjmy než on, radši si to mám nechat pro sebe, protože by to – chudáček – nemusel rozdýchat. A ze všeho nejvíc mě dorazila rada, kterou jsem odposlechla od dvou mladých žen v šatnách bazénu, kdy jedna druhé barvitě líčila, jak předešlého dne byla na rande s úžasným chlapíkem. A druhá se jí ustaraně zeptala: a neřeklas mu doufám, že chceš mít děti a rodinu?!! To je totiž další věc, kterou prý nesmíte nikdy udělat – otevřeně přiznat, že se hodláte vdát a mít děti, protože tím byste prý pana Úžasného zaručeně odehnala.
Ale je to opravdu funkční?
Připadá mi, že těchto rad je svět tak plný, že nás kolikrát ani nenapadne je zpochybnit. Média, ale i maminky a kamarádky přispívají k tomu, že si o mužích vytváříme obraz, že je hrozně snadné je urazit, poštvat proti sobě, odehnat je a vlastně, pokud s nimi chceme mít vztah, musíme ze sebe udělat někoho úplně jiného, než jsme.
Nejen, že si ze začátku dáváme víc záležet na tom, co si oblékneme a jak se nalíčíme, aby nám to slušelo, ale jsme schopné odjet na týden na hory, byť to nesnášíme, každý večer servírujeme teplou večeři, ač nám to je proti mysli, a o svých touhách a přáních raději pomlčíme, protože – co kdyby se mu to nelíbilo? A to vše na základě představy, že kdybychom se ukázaly takové, jaké doopravdy jsme, ve vztahu bychom neobstály.
Tím si na sebe ale chystáme obrovskou past. Protože po nějaké době se nám přestane chtít každé ráno si fénovat vlasy, nákup surovin na večeři z práce nestíháme, na nesnášené hory se podruhé už nepřemluvíme a naše touhy se začnou stále více a více hlásit o své naplnění. A náš v té době už partner začne zjišťovat, že vlastně koupil zajíce v pytli. Nějak jsme se na začátku prezentovaly a potlačily své skutečné já, abychom ho neodehnaly. On ale nadále chce to, co jsme „inzerovaly“. A v celku logicky se tváří dotčeně, že najednou ho večer vítáme v teplákách s večeří „v kuchařce na str. 48“. Začne být nerudný a my si opět potvrdíme, že s muži to není snadné.Předstírat nelze donekonečna
Koho by napadlo, že jsme si tuhle situaci vytvořily samy tím, že jsme se na začátku snažily být nad míru milé, příjemné a krásné? Vždyť to je tak bohulibá věc. Inu, realita je taková, že není, na každou sebelépe myšlenou přetvářku se přijde a dřív nebo později se obrátí proti nám, provázena hněvem našeho protějšku.
Nebojte se ukázat taková, jaká doopravdy jste
Proto paradoxně, pokud se chceme ve vztahu cítit spokojeni jak my samy, tak náš partner, tak se na začátku vztahu absolutně nesmíme do ničeho stylizovat a ani kousek ustoupit z toho, jak to doopravdy máme. Pokud nesnášíme lyžování, vaření, rockové koncerty, krajkové prádlo, nejsme sto si obden holit nohy a chceme mít v příštích třech letech dvě děti, je nejlepší to přiznat hned.
Pokud se s tím dotyčný smíří, skvělé, a pak se ve vztahu můžeme cítit uvolněně a příjemně, protože nemusíme nic předstírat, do ničeho se nutit. Navíc partner bude taky spokojen, protože věděl do čeho jde, a nečekají ho tedy nenadálá a nemilá překvapení a zklamání. A pokud se mu to líbit nebude, pak je moc dobře, že jsme to zjistily hned na začátku. Nebudeme totiž ztrácet čas s někým, kdo by nás stejně takovou, jaká doopravdy jsme, neakceptoval. A to bychom spolu šťastni nikdy nemohli být.
Žádné komentáře:
Okomentovat